Brio de Cantenac Brown 2018, Margaux

Klasifikace: Druhé víno zámku Cantenac Brown

Apelace: Margaux A.O.C.

Druhé víno z produkce slavného vína Château Cantenac Brown se zrodilo na parcelách, v jejichž půdě dominují hluboké čtvrtohorní štěrky. Dokonale vyzrálé hrozny jsou sklízené optimálně vyzrálé a zpracovávané tradičními metodami v termicky regulovaných nerezových kádích. Víno je školeno 1 rok v barriques – 25% nových a 75% jeden rok starých.

Vinohrad: BriO, druhé víno Château Cantenac Brown, vzniklo ročníkem 2001. Hrozny pro toto cuvée se rodí na parcelách pečlivě vybraných, na kterých jsou viniční keře sledované po celý rok, od prvních pupenců, přes periodu květenství, až po analýzu vyzrálosti hroznů.

Vinice, vysázené na jedinečných půdách garonnských štěrků, jsou součástí celkové rozlohy zámeckého vinohradu, ale jsou podstatně mladší než na parcelách, které produkující hrozny pro hlavní víno, 3e Cru Classé v roce 1855.

Cílem výrobní postupů a školení vína je dát zrod vínu elegantnímu, bohatě aromatickému, které má vyjadřovat současně koncentrovanou bohatost výrazu a zároveň delikátní jemnost.

V odrůdové skladbě jsou zastoupeny všechny odrůdy pěstované na vinohradě, ale BriO obsahuje vždy více odrůdy Merlot, než Cantenac Brown.

Školení probíhá po dobu dvanácti měsíců v barriques, z 20-25% nových.

Historie: V období červencové monarchie patřil baron Hector de Brane k nejvýznamějším majitelům usedlostí v Médoku. Existovalo dokonce i místní úsloví ,,baron stáčí své víno'', jež souviselo se slibně kvetoucí révou. Ještě výmluvnější je přezdívka ,,Napoleon vín'', kterou barona překřtili jeho vinařští kolegové. Skutečnost, že se takový člověk dokázal v červenci 1833 dobrovolně zbavit pozemku, jakým byl Mouton (budoucí Mouton Rothschild) aby se mohl intenzivněji věnovat usedlosti Gorce, nám může poskytnout určitou představu o tom, jaké pověsti se musala ve své době těšit. O pět let později baron oznámil obchodníkům s vínem: ,,Jméno Gorce je po právu respektováno v Bordeaux i v zahraničí, avšak jméno Brane o ic méně. V každém případě, ať je to dobře nebo špatně, já díky své hrdosti či pýše svému jménu věřím, a rád s vaší pomocí název Corge stáhl a nahradil jej jménem Brane-Cantenac.

Tak zní příběh jednoho s nejprestižnějších jmen, jež se objevují v bordeauxské klasifikaci vín z roku 1855, při níž bylo Chateau Brane-Cantenac jednohlasně zařazeno do kategorie deuxiéme cru.

Ke konci druhého císařství usedlost zakoupila rodina Bergerova, která ji dále rozšiřovala a vylepšovala. Z její prvotřídní půdy, oné obdivuhodné vrstvy štěrku naplaveného řekou Garonnou, se dařilo získávat jen to nejlepší. Není tedy divu, že počátkem následujícího století se zdejší víno cenově dotáhlo na ostatní velká bordeauxská vína.

Dnešní majitel chateau správně chápe roli, jakou v osudu zavedených vinařských usedlostí sehrála 1. světová válka. Po vítězství v roce 1918 změnila řada vinařství majitele a Brane-Cantenac byla jednou z nich. Léonce Récapet a jeho zeť Fr. Lurton, kteří usedlost roku 1922 koupili, byli ve své době hlavními podílníky Chateau Margaux, a tak Brane-Cantenac připadlo několik vinohradů, jež předtím patřily k tomuto bordeauxskému klenotu.
Lucien Lurton zdědil usedlost roku 1956, kdy vinice zničil strašlivý mráz. Jak se však často stává, stala se tato kalamita ve skutečnosti vlastně skrytým požehnáním, neboť celému médockému regionu poskytla tolik potřebnou příležitost začít znovu od píky. Lucien Lurton si přirozeně Brane-Cantenac zvolil za vlajkovou loď své flotily, složené ze jmen Durfort-Vivens, Desmirail a dalších. Spolu s bratrem Andrém byli dokonalým příkladem podnikavých obchodníků, jimž Francie vděčí za třicet let úžasné ekonomické obnovy. To je však jen část celého příběhu. Podle Lucienova syna Henriho, který je ředitelem usedlosti od roku 1992, ''zdědit v polovině padesátých let minulého století společné vlastnictví Brane-Cantenac nebyla žádná legrace''.
Dnes se zájem Henriho Lurtona zaměřil především na vinice. Rozsáhlé analýzy půdy poskytují detailní popisy každé polohy, takže mohou být využívány s maximální účiností. Přestože jsou metody zpracování vína v Brane-Cantenac vysoce pokrokové, stojí až na druhém místě za péčí o samotnou révu. Podle názoru součastného vedoucího týmu je třeba technologii podřídit půdě. ''Chceme-li dělat to nejlepší víno, musíme se samozřejmě snažit překonávat sami sebe'' konstatuje Henri Lurton jednoznačně, ,,ale vše, co děláme, je ve skutečnosti zaměřeno na půdu, která je pro výrobu vína základním prvkem''.
Těžko nás tedy překvapí, že se Chateau Brane-Cantenac může v dnešní době počítat mezi velká vína, která tím nejelegantnějším způsobem vyjadřují skvělé vlastnosti apelace Margaux - zejména ty chuťové. Dokud budou majitelé usedlosti i nadále prokazovat naprostý respekt k dokonalému zdraví své půdy a jedinečným vlastnostem, jež předává jejich nekteru, budou dozajista hodni onoho rozhodnutí které kdysi v minulosti učinil ,,Napoleon vín''.