Chateau Lafite Rothschild 2016, Pauillac

Apelace: Pauillac A.O.C. 

Klasifikace: Premier Cru Classé v klasifikaci z roku 1855

Jako vždy tak i v roce 2016 ovlivnily klimatické podmínky úrodu. Proto, v době vinobraní, bylo třeba klást důraz, na sběr a selekci hroznů jen „nec plus ultra“, hroznů zdravých a dokonale vyzrálých. Jen ty umožnily zrod jedinečného vína!

Armand de Vignerot du Plessis, slavný Maršál de Richelieu prohlásil v roce 1755:

 „Zjistil jsem, že víno z Château Lafite bohatě posiluje srdce, je slastné, ušlechtilé a srovnatelné s ambrozií Olympských Bohů“

Vinohrad:

Jeho celková rozloha, 112ha, zahrnuje 3 hlavní úseky: Mírné svahy obklopující zámeckou budovu, sousedící parcely na náhorní plošině nazývané Carruades a parcelu, o rozloze 4,5ha, která se nachází v katastru sousední obce Saint-Estèphe.

Půdní skladbu tvoří drobné, hluboké štěrky, které jsou smíchané s jemnými písky. Podloží je tvarováno z třetihorních vápenců, dobře propustných.

Celkovou odrůdovou výsadbu představují Cabernet Sauvignon (70%), Merlot (25%), Cabernet Franc (3%) a Petit Verdot (2%).

Průměrný věk viničních keřů je 39 let, ale protože hrozny keřů mladších jak 10 let nejsou používané k výrobě hlavního vína, lze považovat 45 let za jejich průměrné stáří. Nejstarší parcela, které se říká „La Gravière“, byla osázená v roce 1886.

Při obdělávání vinohradů se nepoužívá, nebo jen minimálně, chemického hnojiva. Hlavně se používá hnojivo organické, mající pozitivní vliv na dlouhověkost viničních hlav.

Staré viniční keře se vyklučují, vždy s velikou lítostí, až když dosáhnou stáří minimálně osmdesáti let.

Hektarové výnosy jsou pečlivě regulované a sběr hroznů probíhá výhradně ručně.

Výrobní a školící postupy:

Hrozny z každé parcely jsou zpracovávané v separátních kádích, tak aby byla zachována identita terroiru, na kterém se hrozny urodily. Jemně namačkané hrozny kvasí v kádích z dubového dřeva, některé v kádích ocelových, termicky regulovaných.

Po dokončení alkoholové fermentace se víno – samotok – z jednotlivých kádí ochutnává a rmut z každé kádě je individuálně lisován. Získané „vin de presse“ – víno vylisované – je sceleno se samotokem (v přesném poměru) v kádích, kde proběhne jablečně mléčné kvašení.

Po dokončení této operace, je víno, scelené z nejhodnotnějších kádí, stočeno do dubových barriques, každým rokem nových, ve kterých je školeno po dobu 18-20 měsíců.

Všechnu barriques jsou vypáleny s ohledem na specifické charakteristiky vína každého ročníku.

Ve druhém roce školení vína, jsou barrique umístěné v kruhovém sklepení, které datuje z roku 1987, a kde vyzrává 2200 barriques slavného Château Lafite Rothschild.

Lafite má duši, krásnou duši, něžnou a štědrou.

Lafite mění půdu v sen.

Lafite představuje harmonii mezi přírodou a člověkem,

neboť bez našich skvělých vinařů by se nic z tohoto neuskutečnilo.

(Baron Eric de Rothschild)

HISTORIE CHATEAU LAFITE ROTHSCHILD : ,,Kdo se ztrácí mezi nejvyššími, zazáří mezi o něco nižšími'', napsal ve své nekonečné moudrosti Voltaire. Chtěl tím říci asi toto : kdo chce být nejlepším v jakémkoli oboru, musí mít nějaké unikátní vlastnosti, ale současně se vystavuje velkému riziku - anebo, jak to podal britský humorista Saki charakteristický svým chytrým cynismem : ,,Na nejvyššího křesťana vždycky připadne největší lev''. Tito ,,lvi'' jsou zde, pod médockou oblohou, oděni do civilizovaných oděvů vinařských publicistů, enologů a labužníků. Mohou být dobří, zlí nebo lhostejní - žádnému z nich se ale nesmí věřit bezvýhradně.

Chateau Lafite obsazuje nejvyšší pozici nepřetržitě již od roku 1855, kdy byl onen posvátný seznam poprvé zveřejněn. Je to skutečně výtečné, má to však i svá úskalí. Lafite je na všech pěti kontinentech stále legendárním jménem, navíc je lze snadno vyslovit v každém jazyce. Chateau Lafite : jméno, které všude inspiruje sny, mýtická usedlost, jež se honosí tak pozoruhodným majetkem, že si jej lze těžko byť jen představit.

Vinice usedlosti Lafite se rozkládají na nejmírnějších pahorcích obce Pauillac, jež tvoří hluboké vrstvy jemného štěrku, a profitují z ideálního slunečního osvitu. Tato půda je požehnána bohy a víno vyráběné z révy, jež na ní roste, představuje ve světě znalců absolutní standard dokonalosti : je korpulentní, s intenzivní barvou a jemným aroma s lahodnými podtóny mandlí a fialek. Během staletí své existence patřil Chateau Lafite v podstatě pouhým dvěma rodinám, de Ségurovým a Rothschildům, a jaksi nahodile byl spojen s rodinou nepřekonatelných manažerů, Goudalsových. S tímto nejpřednějším jménem mezi všemi víny grand cru zařazenými do klasifikace z roku 1855 jsou tedy spojeny tři dynastie.

Uznání je nutno přiznat tam, kde se patří : Člověkem, který si zaslouží úctu za to, že založil kvalitu a upevnil postavení božského nápoje, je bezesporu proslulý markýz Nicolas Alexandre de Ségur, přezdívaný kníže vín. Svou roli však sehrály i historické náhody, a tak si své místo mezi dobrodinci usedlosti zaslouží i onen bordeauxský lékař, který roku 1755 předepsal léčbu lafitem novému guvernérovi území Guyenne maršálu - vévodovi de Richelieu. ,,Excelence'', poznamenal prý Ludvík XV. k Richelieuovi po jeho návratu do Paříže, ,,jsem v pokušení uvěřit, že jste o pětadvacet let mladší, než když jste do Guyenne odjížděl''. Na to prý jeho věrný dvořan odpověděl : ,,Výsostii, Vaše Veličenstvo již nesmí zůstávat v nevědomosti o tom, že jsem tam objevil zřídlo mládí. Je to štědrý, lahodně posilující lék srovnatelný s ambrózií, již popíjeli olympští bohové.'' Tak odstartovalo velkolepé víno Lafite, tak začala jeho zlatá éra.

Po této události bylo Lafite podáváno u královské tabule i u mnoha jiných stolů. Tehdy, a ještě hodně dlouho poté, se ,,kníže vín'' mohl po právu vychloubat, že je dodavatelem ,,Králova vína''. Dráhu rodiny Rothschildových zkřížilo Chateau Lafite až mnohem později - dlouho po vytvoření klasifikace z roku 1855, když usedlost v létě 1868 koupil baron James Rothschild. Baron však krátce po nákupu zemřel a vinařství následujícího podzimu zdědili rovným dílem jeho tři synové : Alphonse, Gustave a Edmond. V příštích letech zažila usedlost svoji druhou zlatou éru poznamenanou rekordními cenami za sérii vyjímečných ročníků.

Prvotním úkolem rodiny bylo získat z vína v nejlepších letech jeho maximální potenciál a co nejdříve omezit škody v méně šťastných rocích. To nejhorší, čemu museli čelit, byla bezpochyby těžká krize, která zasáhla francouzské vinařství jako celek, když na konci devatenáctého století udeřila na zdejší vinice dvojitá pohroma v podobě plísně a mšičky révokaza.

Správu usedlosti, jejíž provoz vyžadoval značné množství ruční práce, velmi zkomplikoval začátek první světové války. Rána, kterou vinařství utrpělo během druhé světové války zhruba o dvacet let později, byla málem osudová. Usedlost byla zabavena byla sem dosazena národní správa. Když Rothschildovi získali svůj majetek v roce 1945 zpět, byl v příšerném stavu. Rodina se rozhodla pověřit úkolem jeho obnovy mladého barona Elieho. Energický nový pán, zakládající člen Řádu médocké misky (Commanderie du Bontemps du Médoc), uspěl při znovuoživování vinic a vinařství a zdejší víno znovu dosáhlo téměř nepřekonatelných kvalit.

Stejně tak si díky skvělé tržní politice zajistilo i v době neustále se zvyšující konkurence svůj stálý podíl na trhu. V roce 1974 převzal vedení usedlosti, která definitivně vybředla z vyjetých kolejí, v nichž na delší čas uvízla, Elieho synovce Eric de Rothschild. Nový správce vinařství respektuje tradice a dobře si uvědomuje, co je třeba k udržení charakteristického Rothschildovského stylu jeho vína.

Vinařství připomíná stáje nějakého britského zámku, hluboké a tmavé sklepy zase evokují starodávné katakomby. To vše přispívá k dojmu vznešeného dědictví. Eric de Rothschild ale také chápe, jaký význam mají pro zachování vyjímečnosti vína Lafite technologická zařízení na vinicích i ve vinařství. S plným nasazením a představivostí vytváří podmínky pro zahájení třetí zlaté éry - takové, která snad bude ještě zlatější než obě předchozí. Eric de Rothschild, ,,vinař pro potěšení a bankéř s povinnosti'', je člověk, který rozhodně nebere nic na lehkou váhu. Neváhá věnovat až úskostlivou pozornost i sebemenší maličkosti, a pokud z usedlosti dodnes vyzařuje ona velkolepá aura, která ji odlišuje od jejích napodobovatelů, nepochybně za to vděčí jeho smyslu pro detail.

Baron se však snažil dostat ještě dál. Chtěl, aby si veřejnost v duchu spojovala jméno Chateau Lafite se jmény současných umělců. Tak vznikl nápad nechat vytvořit portréty usedlosti od předních světových fotografů, jako jsou například Jacques-Henri Lartigue, Irving Penn, Robert Doisneau a Richard Avedon. V roce 1988 se zrodil odvážný nápad dodat místu estetický rozměr, jejž do té doby postrádalo.

Baron Eric vdechl svému přání pozvednout vinařství do ještě větších výšin život tím, že pověřil katalánského architekta Ricarda Bofilla, aby navrhl zcela nový vinný sklep. Onoho dne, kdy dorazil architekt na usedlost s plány stočenými ve velkém tubusu, se jejich předvedení zúčastnila malá skupinka věrných. Všichni zůstali překvapeně zírat na to, co před sebou spatřili. Bofillova představa byla sice velice neobvyklá, současně však velmi ,,rothschildovská''. Navrhl kruhový prostor, v níž budou sudy s vínem uloženy v soustředných kruzých po obvodu rotundy se střešními okny.

Tento vynikající projekt v sobě spojoval jak estetickou sílu, tak ryze praktickou účelnost, neboť umožňoval mnohem lepší manipulaci se sudy. Byla to jedna z prvních vlašťovek v modernizaci celého vinařství. Dnes se sklepy Chateau Lafite staly jednou z největších architektonických zajímavostí bordeauxského regionu.

Byla by chyba je nevidět, stejnou chybou by však bylo zastavit se zde jen kvůli nim. Nic by totiž - dokonce ani skvělá architektonická koncepce - nemělo ani na okamžit zastínit to, co musí, vzhledem ke svému postavení i podle jednomyslného mínění kritiků, i nadále čnít vysoko nad vším ostatním. Tím je samozřejmě myšleno víno : božský nektar, ,,elixír mládí'', který existuje sám o sobě a sám pro sebe.