Chateau Mouton Rothschild 2014, Pauillac

Slavný zámek mezi řekou a oceánem

Klasifikace z roku 1855: Do roku 1973: 2e Cru Classé, od roku 1973, z rozhodnutí ministerstva zemědělství (po mnohaletých žádostech majitele Philippa de Rothschild), zařazeno mezi 1ers Crus Classés.

Vinohrad unikátního vína Château Mouton Rothschild má celkovou rozlohu 90ha. Rozkládá se severozápadně od města Bordeaux, na okraji poloostrova Médoc, situovaného in medio aquae, mezi východně se nacházejícím širokým ústím řeky Gironde a na straně západní Atlantickým oceánem, jehož pobřeží lemuje piniový les.

Přítomnost veletoku vyrovnává teplotní rozdíly nad vinohradem a ten zároveň využívá mírného oceánského podnebí, před jehož excesy je lesem chráněn.

Reliéf vinohradu představuje sérii „terénních vln“, jejichž vrcholky jsou většinou nižší čtyřiceti metrů nadmořské výšky a jsou od sebe dělené mělkými proláklinami. Na „terénních vlnách“, kterým se ve starofrancouzštině říkalo „motte“ nebo „mothon“ jsou často rozmístěny nejhodnotnější viniční parcely. Od těchto pojmenování je bezpochyby odvozen i název slavné viniční usedlosti – Mouton.

Podstatná část vinohradu Château Mouton Rothschild je rozložena na „motte-mothon“, které se říká „Plateau de Mouton“ a která kulminuje v nadmořské výšce 27m.

Půdní skladba: Je tvořená  hrubými štěrky, většími oblázky i kamenitou drtí, které uchovávají sluneční teplo. Jsou promíchané s písky, z části jílovými, a celek tvoří půdu velice chudou, na které se daří jen vinné révě. Ta právě zde dává zrod jedinečnému vínu, obdivovanému, a právem, na celém světě.

Řídké a drobné štěrky vytvářejí hlubokou vrstvu, sahající až k podloží vápencově opukovému.

Odrůdovou skladbu vinohradu tvoří typické odrůdy v regionu pěstované:

81% Cabernet Sauvignon, 15% Merlot, 3% Cabernet Franc a 1% Petit Verdot.

Proporce těchto odrůd je vždy specifická pro každý ročník slavného vína, ale Cabernet Sauvignon vždy dominuje, neboť dodává vínu bohatství taninů, širokou paletu vůní a schopnost dlouhodobého vývoje.

Hektarová hustota osázení je 10.000 keřů a jejich průměrné stáří je 44 let.

Výrobní postupy: během vinobraní jsou, ručně sbírané hrozny, umísťovány do malých lísek, což zaručuje jejich neporušenost. Následovně jsou hrozny zbaveny třapin a jednotlivé bobule jdou pečlivě roztříděny. Jen zdravé a dokonale vyzrálé bobule, jsou gravitací transferovány do kvasných kádí.

Počet kádí, rozdílných velikostí, odpovídá počtu vinohradních parcel: 44 je vyrobeno z dubového dřeva a 20 kádí je ocelových.

Školící doba probíhá v barriques – nových pro každý ročník vína – průměrně po dobu dvaceti měsíců. Před lahvováním je víno čeřeno vaječnými bílky.

HISTORIE CHATEAU MOUTON ROTHSCHILD : Navzdory obecnému přesvědčení nemá nejslavnější Mouton (beran) světa naprosto nic společného se šťavnatým jehněčím, jaké se v Pauillaku pěstuje. Ve starofrancouzštině znamenal výraz mouton zdrobnělinu slova motte, tedy mírný kopeček nebo pahorek, na němž se dodnes pěstuje jedno z nejslavnějších médockých vín. Ona slovní hříčka je však neodolatelná. Baron Philippe de Rothschild, který se narodil 13.dubna 1902 ve znamení berana, také neodolal příležitosti spojit své jméno s jemným odkazem na toto mocné rohaté zvíře.

Baronu Philippovi bylo pouhých dvacet let, když zdědil podíl ve staré usedlosti Brane Mouton, již o sedm desetiletí - či o tři generace - dříve zakoupil jeho děd baron Nathaniel Rothschild. Pro mladého dědice - muže velkoměsta, významného člena Pařížské elity, milovníka britské poezie, automobilových závodů a cestování - jistě nebyl odchod do lůna bordeauxského venkova nikterak snadný. Vyžadovalo to odvahu, a snad ještě víc i hluboké nadšení, o němž lidé říkají, že nikdy neumírá. Baronova volba měla již od samého počátku nesmírné následky, a to nejen pro usedlost Mouton, ale i pro celý vinařský průmysl.

V roce 1924 rozhodl, že se veškerá produkce zdejších vinic bude plnit do láhví přímo na usedlosti, čímž způsobil skandál. Od té doby se vynikající víno Mouton lahvuje přímo v chateau. Baron Philippe tak způsobem, jenž neměl v oblasti Bordeaux obdoby, odebral místním obchodníkům s vínem činnost, kterou vykonávali již po staletí a díky níž měli nad vinaři vždy navrch. Znamenalo to sice náklady navíc pro výrobce, který na sebe nyní bral zcela novou odpovědnost - současně však začal požívat zcela novou prestiž.

Tak jako je tomu u všech revolucí, přinesla s sebou i tato změny. Začaly u hospodářských budov usedlosti, jež byly příliš malé, aby mohly pojmout několikaletou produkci. V roce 1926 byly do provozu uvedeny nové prostory, zejména dlouhý ,,hlavní sklep'', první svého druhu v regionu. Zcela v duchu své vrozené citlivosti pro správné aranžmá najal baron Philippe vynikajícího scénického architekta Charlese Siclise, aby navrhl interiér sklepa. Divadelní nasvícení dlouhých, prázdných a nepřerušovaných prostor stejně jako efektní uspořádání sudů v nich zaručovaly úspěch průkopnického řešení, jež bylo od této doby často kopírováno.

Paradoxem úspěšných inovací je, že jakmile jsou konečně přijaty, začnou všem připadat samozřejmé, nebo dokonce snadné. Pokud se však přeneseme zpět do oněch časů a připomeneme si revolučnost tohoto řešení v kontextu doby, jistě oceníme smělost a předvídavost těch, kdo se na něm podíleli. Lahvování na usedlosti umožnilo dát vinným etiketám osobitější charakter. Roku 1924 najal baron Philippe grafika Jeana Carluho, aby navrhl první etikety.

Tak se zrodila kubistická kompozice kombinující symbolickou beraní hlavu s pěti heraldickými šípy Rothschildovy rodiny. Hned po osvobození Francie po druhé světové válce si baron na znamení vítězství vybral návrh Phillippa Julliana založený na známém churchillovském vítězném ,,V''. Od roku 1945 se stalo zvykem, že horní část etikety zdejšího ušlechtilého vína vytvořil každý rok jiný známý umělec, z nichž mnozí jako Marie Laurenciniová, Jean Cocteau a Léonora Finiová patřili do okruhu přátel rodiny Rothschildovy.

Tato praxe doznala jen několik vzácných výjimek : roku 1953, kdy se slavilo stoleté výročí koupě usedlosti, v roce 1977 v upomínku na soukromou návštěvu britské Královny matky a roku 2000 na oslavu milénia. Vznikla tak úžasná kolekce mistrovských děl, v níž nechybí díla takových velikánů, jako jsou Miró, Picasso, Dalí, Chagall, Braque, Matisse, Kandinskij, Warhol a řada dalších. Umělci dostali zaplaceno v naturáliích, kartony skvělého vína.

Spojení Chateau Mouton Rothschild s uměleckými díly se ještě prohloubilo, když bylo na usedlosti otevřeno muzeum, v němž jsou vystaveny vzácné předměty výtvarného a užitého umění ze všech období, jejichž společným tématem je víno a vinice. Sbírka, kterou v roku 1962 otevřel André Malraux, je na světě unikátní a stala se klenotem kulturního dědictví kraje Bordeaux. každopádně přiláká na usedlost řadu návštěvníků.

Baron Philippe měl i zadatného obchodnického ducha, a tak není divu, že se snažil rozšířit slávu Chateau Mouton Rothschild i mezinárodně. Jako první z producentů médockých grand cru zahájil v roce 1933 prodej druhého ročníkového vína, Mouton Cadet, jež se nakonec stalo nejprodávanějším bordeauxským vínem na světě.

Úspěch plodí další úspěchy : rozsáhlé změny výrobního zařízení a postupů, moderní marketing a propagační metody, jež byly ve zdejším vinařství uvedeny v život, se posléze rozšířily a mnozí vinaři je začali kopírovat. Zůstala však jedna křivda, která musela být napravena. V roce 1855 usoudili odborníci při sestavování bordeauxské klasifikace vín, že Mouton není hoden nejvyššího ocenění, a to i přesto, že jeho kvalita i prodejní ceny byli stejné, ne-li vyšší než u vín premier cru. Toto rozhodnutí bylov té době vysvětleno špatným stavem usedlosti. Mouton byl zařazen jako první, to sice ano, ale pouze v kategorii deuxieme cru! Pro barona Philippa to byla stará rána, která se nikdy nezahojila. Inspirován mottem starého francouzského šlechtického rodu de Rohanů vymyslel vlastní : Premier ne suis, second ne daigne, Mouton suis (Prvním nejsem, druhým pohrdám, jsem Mouton/beran).

Tato verbální odplatamu však byla jen pramalou útěchou. Podle jeho názoru si již déle než půl století trvající neustále vylepšování kvality zdejšího vína, spolu s vybudováním úžasných nových výrobních zařízení a prestiží, kterou chateau získalo, zasluhovaly spravedlivou revizi půvpdního zařízení. Nebylo to snadné. k proražení pevné fronty, již proti baronu Philippovi utvořili konkurenti - z nichž mnozí byli jeho sousedé, nebo dokonce bratranci - bylo zapotřebí ohromného množství osobní energie, neprůstřelné prestižní pověsti a jemného diplomatického manévrování.

Baronova zatvrzelá houvževnatost konečně roku 1973 přemohla oboustranou liknavost ministerstva i téměř celého profesního světa. Zrušením původního verdiktu, což je v historii bordeauxské klasifikace vín něco zcela nevídaného, byl Mouton Rothschild povýšen z kategorie deuxieme cru classé do ultraexkluzivního klubu premier cru classé. Baron Philippe pak změnil své motto na : Premier je suis, second je fus, Mouton ne change (První jsem, druhý jsem byl, Mouton/beran navždy zůstanu).
Tak se rozvíjela neobyčejná sága o unikátní usedlost, jejíž sláva je neoddělitelná od vynikajících kvalit muže, který ji po více než šest desetiletí pozvedal až k nejvyšším výšinám.

Když tento skvělý muž roku 1988 zemřel, převzala vedení usedlosti jeho dcera, baronka Philippine. Tato energická žena, jež opustila pařížský divadelní svět, aby svůj život zasvětila pokračování v nezměrné otcově úsilí, prokázala, že je hodna jeho důvěry. Má stejný optimismus, stejnou vůli, stejný nadhled - snad ještě v kombinaci s pronikavějším rozhledem kolem sebe. Potvrzují to etikety, jejichž tvorbou pověřila takové umělce, jako je Keith Haring či Francis Bacon. Žádný skutečný znalec již nepochybuje o naprosté oddanosti nové múzy usedlosti. Nyní všichni vědí, že ještě po mnoho příštích let bude Mouton vždy Moutonem.