Alsace

ALSACE je jedinou klasickou vinařskou oblastí Francie, která se svou pověst vybudovala na čistých odrůdových vínech. Přibližně 95% tvoří bílá vína produkovaná z celého souboru základních francouzských nebo německých odrůd révy vinné.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ CHUŤ A KVALITU VÍNA :

STANOVIŠTĚ : Severovýchodní kout Francie lemovaný pohořím Vogézy (Vosges) a hraničící s Rýnem a německým Černým lesem. V jedlových lesích pramení šest řek, které protékají devadesáti sedmikilometrovým pásem alsaských vinic a napájejí řeku Ill.

PODNEBÍ : Pohoří Vogézy chrání toto území před vlivem Atlantického oceánu. Tyto vinice dostávají mimořádné dávky teplého slunečního záření za současných malých dávek dešťových srážek. Při přechodu přes Vogézy mají dešťové mraky tendenci zanechat svůj náklad v jejich západní části.

POLOHA : Vinice vznikly na níže položených svazích pohoří Vogézy orientovaných na východ v nadmořské výšce kolem 180 až 360 metrů a na zeměpisné šířce mezi 25° u nižších a 65° u vyšších svahů. Nejlepší vinice mají jižní a jihovýchodní orientaci, ale mnohé dobré vinice se nacházejí na svazích severních nebo severovýchodních. V mnohých případech se vinná réva pěstuje na vrcholech stejně jako na svazích, nejlepší místa jsou však vždy chráněna zalesněnými vrcholy. Příliš intenzivní agrotechnika na úrodných rovinách vedla v 70. letech k problémům s nadprodukcí. Některé vinice na rovinách mají díky velmi vhodným typům půd i nadále velmi vysoké výnosy.

PŮDA : Alsasko má nejkomplexnější geologickou situaci a stav svrchních částí půdy ze všech významných vinařských oblastí Francie. Tři základní morfologické a strukturální území jsou : pohoří Vogézy z křemičitanových hornin, vápencové kopce a aluviální rovina bohatá na vodu. Půda v prvním území se skládá ze svahovin a úrodného písku na žulovém podloží, kamenité jílovité půdy, pod kterou je krystalická břidlice, z různých typů úrodných půd na usazeném vulkanickém materiálu a neúrodné, lehké písčité půdy, pod kterou je písčitokamenité podloží. V druhém území je suchá kamenitá hnědá alkalická půda na vápencovém podloží, hnědá písčitá vápnitá půda s písčitokamenitým podložím, místy vápencovým, dále je to těžká úrodná půda, pod kterou je jílovitý vápenec, a hnědá alkalická půda se slínitým podložím. Třetí území má písčitojílovou a štěrkovou vrstvu, pod níž je naplavenina, hnědá dekalcifikovaná spraš a tmavá vápencová půda na sprašovém podloží.

VINOHRADSTVÍ A VINAŘSTVÍ : Réva je na vysokém vedení na drátěnce, aby byla chráněna před jarními mrazy. Víno už tradičně zkvašuje do sucha, pokud je to jen možné., i když v pozdních sklizních je někdy možné zjistit zbytkový cukr. Zřídkavé Sélection de Grains Nobles je výrazně sladké, i když kvasí až do obsahu alkoholu mezi 16 až 17%.

JAK ČÍST ALSASKÉ ETIKETY :

Odrůda vinné révy : První věc, která se na etiketě hledá, je odrůda. Jiné jméno přidané k názvu odrůdy bude nejpravděpodobněji obchodní značka, ale může též vycházet ze jména vesnice nebo vinice. Není-li na etiketě specifikována odrůda hroznů, bude víno buď Crémant d´Alsace, to je kvalitní šumivé víno vyrobené pomocí méthode champenoise, nebo půjde o směs vína z různých odrůd, které se mohou nebo nemusí prezentovat samotné, např. jako Edelzwicker.

Výrobce a ročník : Na etiketě mohou být oba údaje. V tomto případě jde o výborný ročník 1983 a kvalitního producenta Blanc, který má ve vlastnictví některé výborně umístěné vinice nazývané ,,Domaine des Comtes de lupfen'', a to je též vyznačeno na etiketě. Drobný text v dolní části etikety jednoznačně uvádí, že víno na území Domaine lahvoval sám jeho majitel, jehož adresa je tam též povinně uvedena. Jde-li o export, musí být kromě toho uvedena země původu a objem láhve.

Označení : Všechna alsaská vína se vyrábějí na území Alsaska, a to je též vyznačeno na etiketě. Je-li vinice klasifikována jako grand cru, je tato informace součástí označení vína.

Na etiketě mohou být i další informace, týkající se stylu nebo kvality :

Médaille d´Or : hodnota medailí z Colmaru, Maconu a Paříže se vzrůstajícím počtem ,,vítězů'' klesá. Na etiketách mnohých vynikajících vín jsou vyznačeny zlaté medaile, avšak dnes jsou už tak běžné, že přestávají mít význam. Přesto je však jedna medaile, kterou se na etiketách stále vyplatí hledat, a sice ,,Sigillé de Qualité'', kterou uděluje Confrérie Saint Etienne.

Vendange tardive (pozdní sklizeň) : víno z pozdní sklizně se vyznačuje bohatostí a silou. Může být i sladké.

Sélection de grains nobles (bobulový výběr) : poměrně vzácné víno, výrazně sladké, ale pozoruhodně elegantní a botrytické.

Elevé en futs (vyzrálé v sudě) : víno by mělo mít nádech aroma dubového dřeva, znatelný buď čichem nebo na patře ústní dutiny.

Sélection, Réserve, Spéciale Cuvée : tyto termíny často znamenají vynikající víno.

HISTORIE : Alsaské vinice se střídají se středověkými městskými čtvrtěmi protkávanými dlážděnými ulicemi a dřevěnými budovami. Tato část Francie, oddělená od zbytku francouzského území pohoří Vogéz a od sousedního Německa řekou Rýn, je prostoupena fascinující kombinací francouzských a německých charakteristik. Většina lidí mluví hrdelním jazykem, pocházejícím ze staré němčiny, někteří však rozumějí jen moderní francouzštině. Místní kuchyně je mnohostranně ovlivněna především kuchyní německou. Barvitá kombinace kultur je výsledkem válek a pohraničních potyček, které postihovaly starodávnou provincii od doby, kdy vestfálský mír ukončil třicetiletou válku (v roce 1648). Francie získala suverenitu nad Alsaskem a královské dekrety z let 1662, 1682 a 1687 laskavě nabízely půdu každému, kdo byl ochoten ji rekiltivovat a vrátit jí plnou úrodnost. Výsledkem bylo, že se do Alsaska přistěhovaly hordy Švýcarů, Němců a obyvatel Tyrolska a Lotrinska. Po roce 1871, po francouzsko-pruzské válce, začali nad tímto regionem opět vládnout Němci. To trvalo až do skončení 1.světové války. V této kritické době začalo Alsasko reorganizovat zatřídění svých vinic podle nového francouzského systému AOC, ale ještě před ukončením tohoto procesu požádalo v roce 1940 Německo o navrácení této provincie. Systém AOC se nepodařilo zavést ani do konce 2. světové války, jeho aplikace si vyžádala dalších sedmnáct let a byla ukončena až v roce 1962.