Chateau Giscour

APPELLATION : Margaux

CÉPAGES (odrůdy rév) : 75% Cabernet Sauvignon, 22% Merlot, 2% Cabernet Franc, 1% Petit Verdot

3. třída Cru Classé

Tento statek je situován ve vinařské obci Labarde. V roce 1952 ho koupila rodina Tariových, která chateau, vinicím i kvalitě vrátila jejich bývalou slávu. V roce 1995 chateau koupil Eric Albada Jelgerms, holandský obchodník, který kvalitu přinejmenším udržel.

ARCHIVACE : 8 - 30 let

DRUHÉ VÍNO : La Siréne de Giscours

DALŠÍ VÍNA : Cantelaude

HISTORIE CHATEAU GISCOURS :

Drobné oblázky zalité do podlahy starého sklepa se třpytí ve světle slunečních paprsků pronikajících štěrbinou mezi těžkými tmavě červenými dveřmi a hrubou cihlovou zdí. Na zdech visí nadčasové náčiní jako tichý svědek činnosti, která je dozajista nesmrtelná. Přestože je to odtud do Bordeaux necelých dvacet kilometrů, zdá se, jako by tato usedlost byla zcela izolována. Člověk by klidně uvěřil, že se ztratil v minulosti. Ve slunečním svitu venku se poklidně koupe zámeček Giscours.

Usedlost vlastnila a postupně přestavovala dlouhá řada majitelů. Říká se, že přítomnost mocných feudálních pánů zde od roku 1330 oznamovala opevněná obytná věž neboli donjon. První záznamy o zdejších vinicích se však datují až do poloviny šestnáctého století. V roce 1654 tudy s matkou během šlechtického povstání fronda projížděl Ludvík XIV. Když prý ochutnal skvělé víno z Giscours, pochvalně se o něm vyjádřil. To všechno sice mohla Francouzská revoluce smést, ve skutečnosti se však jen prodloužila doba, po kterou rodina Saint-Simonových spravovala usedlost, která již nějaký čas procházela bouřlivými časy. V roce 1795 byl majetek – stejně jako mnoho jiných – ,,navrácen lidu‘‘.

V době červencové monarchie mohl Giscours začít znovu, a tak bylo do doby klasifikace vín v roce 1855 dosaženo významného pokroku. V období druhého císařství nechal vážený pařížský bankéř kníže Pescatore zámeček kompletně přestavět, údajně prý proto, aby se na něm mohla po cestě do Biarrizu zastavit císařovna Evženie. Z této renovace však nemělo prospěch jen chateau. V nových a funkčně naplánovaných hospodářských budovách vznikly rozsáhlé a hygienické prostory určené pro specifické účely – což dodnes dosvědčují výmluvné nápisy jako ,,Sklepy‘‘ nebo ,,Stáje‘‘ vytesané do kamenných překladů po obou stranách nádvoří. Nových a ambicióznějších projektů se však usedlost dočkala teprve v druhé polovině dvacátého století. Je všeobecně známo, že když ji v roce 1952 zakoupili Mariovi, nacházelo se vinařství v silném úpadku. Hospodářská stavení se hroutila a samotný zámeček viditelně trpěl značnou sešlostí věkem.

Nicolas Tari a jeho syn Pierre, který později převzal otěže po otci, si zaslouží plné uznání za to, že usedlost doslova v hodině dvanácté zachránili před katastrofou a přestavěli ji. Nicolas Tari vybudoval umělé jezero zabírající plochu kolem deseti hektarů, které je nyní nedílnou součástí nemovitosti a plní nejen ozdobnou funkci, ale druhotně přispívá k podstatnému vylepšení zdejšího mikroklimatu, neboť zvlhčuje okolní ovzduší. V roce 1994 přinutily vážné finanční těžkosti vlastníky, aby chateau prodali novým investorům. Pro Giscours to znamenalo další skok vpřed. Holandský obchodník Eric Albada Jelgersma se o majetek začal intenzivně starat a obnově vinic, chateau i hospodářských budov věnoval značné úsilí i peníze. Během necelých deseti let se vinařství dokázalo díky značným finančním injekcím postavit opět pevně na nohy.

Dnes mohou návštěvníci Chateau Giscours patřičně ocenit vkus nových majitelů, jenž je velmi dobře patrný například na vile v lázeňském stylu, která stojí jen o kousek dál a nebo na příjemných pokojích pro hosty, které byly s citem vybudovány uvnitř zrekonstruovaných hospodářských budov. Tito holandští frankofilové – kteří vlastní také Chateau du Terre – učinili ze znovuzrození, nebo možná ze zmrtvýchvstání Chateau Giscours rodinnou záležitost. Usedlost se tak stala jakýmsi středobodem jejich existence.