Můj kamarád František

Kamaráda Františka potkávám tak jednou za týden. Vždy prohodíme pár slov o počasí, no to je normální, že.Ale jen u toho nezůstaneme; popovídáme o sousedech, ne vždy lichotivě, což zrovna normální není.

Stává se, že přece jen občas najdeme „ušlechtilejší“ téma našeho rozhovoru.

Nedávno mě František překvapil: „Poslyš, kamaráde, včera jsem narazil na Pepu. No nedělej, že nevíš, o kom mluvím. Ten co bydlí u kostela. Vlastně nevím, jak na to přišlo, ale začal mluvit o svým vnukovi a že se prý stal „someliérem“ v jakési, teď si nevzpomenu na jméno, halt noble restauraci na Malé Straně. Řekl jsem, že to je jistě skvělý, ale vůbec jsem tomu nerozuměl. Ty, co jsi tím Milovníkem vína – prosím tě co to je ten „sommeliér?“

Pár vteřin jsem rozmýšlel, jak to Františkovi co nejjednodušeji vysvětlit, ale řekl jsem si, že to zase tak obtížné pochopit nebude ani pro něj.

„Tak Františku“, začal jsem trochu ze široka,“ viděl jsi film Tři Mušketýři, že.“

„No, i několikrát, to víš, telka je moje oblíbená zábava a historický filmy, to je moje“

„Tak to si pamatuješ, jak mušketýři táhli proti protestantům. A tam jsi viděl, jak vojsko doprovázeli chlapi, co popoháněli mezky a muly „ověnčené“ soudky a měchy s vínem, nebo koši s proviantem. Těm zvířatům se říkalo „bêtes de somme“ – nosiči zásob, volně přeloženo – a od toho vznikl ten název sommelier pro chlapy, co se starali jak o zvířat, tak o náklad a ve finále i o nalévání vína do cínových pohárů, tak jak si to – hlavně důstojníci a mušketýři přáli.

Mnohem později, to až byl v restauracích určen jeden z číšníků k podávání vína, název se začal i v našich krajích používat. Je fakt, že hlavně v těch, jak říkáš, nóbl restauracích.

Ještě tě, Františku poučím, že takový sommelier v restauraci musí toho o víně nemálo vědět:

Znát jeho původ, jak voní, chutná, k jakému jídlu ho hostovi doporučit, kdy lahev otevřít aby se víno probudilo (okysličilo), někdy z lahve do karafy přelít a mnoho dalšího musí takový sommelier o víně vědět. Ty toho Pepova kluka znáš?“.

Viděl jsem, jak si František něco brumlá pod vous, najednou mi podal ruku, otočil se jako korouhvička ve větru a upaloval směrem ke kostelu. Že by spěchal za Pepou pochlubit se, „že on dobře ví co je to ten „someliér?“