Chateau Pichon-Longueville

APPELLATION: Pauillac

CÉPAGES (odrůdy rév): 75% Cabernet sauvignon, 24% Merlot, 1% Malbeclogo pichon

2. třída Cru Classé

Menší ze dvou vinic Pichon a dodnes méně podnětná, třeba že mnozí odborníci považují terroir lokality Pichon-Baron za podstatně lepší než terroir jeho souseda, lokality Pichon-Comtesse. Skutečně jsem před deseti lety připomínal, že by Madame de Lecquesaing měla toto chateau koupit a přidělit tomu své zdánlivě neodolatelné kouzlo. Ať už takový záměr nebo dokonce již připravené peníze měla či ne, pojišťovací společnost AXA tam byla dříve a byla trapně úspěšná v kouzlení s neuvěřitelnou kvalitou lokality Pichon-Baron. Trapně proto, že i když je Cazesův statek Lynch-Bages důsledně senzační, Pichon-Baron je dokonce lepší.''

Víno je intenzivně zbarvené, plné, s koncentrovanou kořeněně-skořicovou ovocnou chutí, podpořenou poddajnými tříslovinami, které jsou bohaté a opojné, se zakouřeným a krémovým nádechem dubu a komplexitou.

ARCHIVACE: 8 - 25 let

DRUHÉ VÍNO: Les Tourelles de Longueville

HISTORIE CHATEAU PICHON LONGUEVILLE:

Až do roku 1850 byla v obci Pauillac jen jedna usedlost - Pichon-Longueville. Baron Joseph de Pichon Longueville rozdělil usedlosti mezi své dva syny a tři dcery podle jednoduché matematiky. Podíl, jež zdědili oba synové, činil dvě pětiny celkového majetku, tedy zhruba plochu dnešních vinic Pichon-Longueville. Po více než století se zde vyrábělo víno, jež plně dostávalo poctivě zaslouženému zařazení do kategorie deuxieme cru. Nicméně o více než sto let později začal Pichon-Longueville prohrávat v závodě se svou ,,konkurenční sestrou'' Pichon-Longueville Comtesse de Lalande.

Počátkem osmdesátých let minulého století se už mocná loď zmítala v proudu a zoufale potřebovala někoho, kdo by jí opravil trup a vůbec jí dal od přídě po záď do pořádku. Jinými slovy usedlost potřebovala investora, který by byl ochoten oživit její uvadající nádheru. Situaci zachránila skupina AXA a Chateau Pichon-Longueville se stalo vlajkovou lodí flotily této pojišťovací společnosti, plující v kurzu stanoveném Jean Michelem Cazesem. Veškeré změny ve vedení vinařství se nevyhnutelně projevují na pozemcích i budovách.

Nadešel čas, aby se usedlost Pichon-Longueville postavila znovu na start a pustila se do boje, přitom však bylo třeba zachovat poklady zděděné z minulosti.

Roku 1986 byly vybrány plány na rekonstrukci vinařství, jež vzešly z architektonické soutěže, na niž dohlíželo Národní centrum Georgese Pompidoua, které tehdy zastupoval Jean Dethier. Vítězný projekt byl působivý i prostý zároveň. Spojoval v sobě architektonickou smělost s hlubokým respektem k historickému odkazu. Chateau bylo zrenovováno, jinak však zůstalo v podstatě beze změny. Nikdo nechtěl přebrušovat tento stylový drahokam, jenž byl nyní vybaven ultramoderním zařízením, které jej mělo jen vylepšit, nikoli však zastínit.

Výsledkem je částečně zapuštěný horizontální vzorec zdí se sbíhavými liniemi perspektivy, inspirovaný starověkým Egyptem, a ornamentální bazénky hodné představení Mozartovy Kouzelné flétny. To všechno má přitom sloužit jako ideální prostředí pro znovuzrozené Chateau. Zdi, postavené ve stylu raných egyptských hrobek, jsou chytře využity tak, aby zakrývaly vchody a východy, skladovací prostory a samozřejmě i kruhovou kvasírnu s řadou sloupů - lichotivá imitace stejné instalace na Mouton Rothschild, ale také široké řešení jistých technických problémů. Divoké nadšení příznivců tohoto impozantního řešení je téměř stejné jako zuřivá kritika jeho odpůrců - to však nic neznamená. Největší výhodou projektu je ohleduplnost, s níž autoři, Francouz Jean de Gastines a Američan Patrick Dollon, vše začlenili do původního areálu. Jejich pojetí je v dokonalém souladu s filozofií současného generálního ředitele usedlosti Christiana Seelyho. Jakožto přemýšlivý a soudný člověk je si plně vědom skutečnosti, že je pouze dočasným strážcem dědictví, ,,které existovalo dávno před námi a bude existovat ještě dlouho po tom, co už tu nebudeme'' a přijímá fakt, že v porovnání se skutečným hrdinou příběhu, a sice s půdou, hraje jen vedlejší roli.

Jak Seely neúnavně opakuje: ,,Naším úkolem je pomáhat půdě, aby se mohla vyjádřit tak plně, jak je toho schopna, a chránit ji před poškozením.'' Tato etika úcty je na usedlosti velmi dobře patrná všude a ve všem. Úcta k prostředí, k půdě a k jejím plodům, úcta k přirozenému rytmu času. Vinařství Pichon-Longueville získalo jako první usedlost v regionu osvědčení kvality ISO 14001. Toto ocenění zde nepřičítají ani tak tvrdé práci a disciplíně, jako spíše pozorné péči, kterou bez ustání věnují svým vinicím, jež milují, opečovávají a hýčkají.