Monsieur Nicolas Ruinart si pospíšil, předstihl všechny výrobce šampaňských vín a založil Maison de champagne Ruinart již v roce 1729. Původně výrobce látek a sukna „měl čich.“ Inspiroval se vizí svého strýce mnicha Thierryho Ruinarta, narozeného v Champagne, ale působícího v klášteře na předměstí Paříže a jemuž se, až za masivní stěny impozantního stavení, donesly zprávy o oblibě šumivého vína na dvoře Ludvíka XIV.
To byl důvod, proč ve svém rodném kraji začal Dom Ruinart nabádat vinaře, „aby věnovali co největší úsilí výrobě nového vína neboť mu předpovídá skvělou budoucnost!“
A vida, již za dvacet let Maison Ruinart, jenž založil synovec předvídavého mnicha, expedoval první lahve svého šampaňského šumivého vína žádostivým zákazníkům.
To vše jsme se dozvěděli při návštěvě slavného „Domu“ dopoledne následujícího dne našeho pobytu.
Je velice pravděpodobné, že Ruinart je prvním výrobcem šampaňského vína, ale dodejme vína šumivého.
První vinařská usedlost v kraji nese jméno Gosset. Pierre Gosset, starosta vesnice AŸ, ale i úspěšný vinař, založil v roce 1584 první velkoobchod vínem. Vínem hlavně červeným a upřesněme, že klidným.
Vraťme se k naší návštěvě v Maison Ruinart, jehož produkce představuje více jak 3 miliony lahví vína ročně. Většina hroznů pochází od vinohradníků, z jejich nejhodnotnějších parcel a na základě dlouhodobě trvajících dodavatelských kontraktů.
Ale to, co je u Ruinartu proslulé se nenachází nad zemí, ale v podzemí. Jistě, reprezentační prostory jsou velkolepé a elegantní, ale pod nimi, v hloubce 38 metrů, se před návštěvníky rozestoupí úžasné prostory, tvořící opravdové „vápencové katedrály.“
V polovině osmnáctého století získal Ruinart od města Reims „crayères,“ podzemní lomy křídového kamene, ze kterého se stavěly budovy nejen ve městě, ale i v dalších lokalitách Francie, hlavně v Paříži.
Sestupovali jsme až na dno sklepení mající formu studny, která se u jejího dna rozšiřuje. Abychom zůstali ve světě vína, rád bych přirovnal celý prostoru k baculaté dekantační karafě.
Když jsme zaklonili hlavy, spatřili jsme vysoko nad námi šedomodrou barvu malého nebeského okna. Na osvětlených stěnách se objevilo tisíce jizev po cepínech, kterými dělníci dolovali z nitra země kvádry kamene. Jednotlivé sály – „studny“ – propojovaly poměrně úzké chodby, kterými jsme postupovali do dalších sklepení. Každý prostor byl ověnčen impozantním počtem pravidelně uložených lahví obsahujících víno, které tu trpělivě trávilo dobu vyzrávání. Šeptaný výklad průvodkyně byl zajímavý a ani z nás nikdo nenarušoval tajemnou atmosféru podzemního království.
Zamlklí z předcházejících dojmů jsme vystupovali z podzemních prostor do sálu, kde nás očekávala degustace tří cuvées již vyzrálého vína.
Základní, neročníkové brut, nesoucí na etiketě velké písmeno R jako Ruinart, představuje tři čtvrtiny celkové produkce. Jeho výraz je harmonický, aromatická kompozice má jednodušší charakter, ale finální senzorický pocit je radostně svěží. Dvě následující cuvées, Blanc des Blancs a Rosé, si zaslouží pozornost degustátora. Jsou aromaticky pestrá, chuťově štědrá a jsou dokonalými představiteli vín z produkce šampaňského Domu Ruinart.
Budu se opakovat, ale nelze jinak než přiznat, že šampaňská suchá vína jsou dokonalým aperitivem a po němž se tak příjemně vyhládne!
Na oběd jsme zavítali do malé restaurace, nedaleko zastřešené městské tržnice. Jednoduché tříchodové menu, které jsme vychutnali obklopeni místní klientelou, zaujalo hlavně úpravou grilovaného lososa podávaného s divokou rýží a v doprovodu úsměvného šampaňského vína, od malého místního vinaře.
Obědu jsme mnoho času nevěnovali, jen co bylo třeba k jeho vychutnání a již jsme vyrazili na cestu. Našim cílem byla jižní podoblast vinařské Champagne – Côte des Blancs.
V jejím srdci, vesnici Mesnil-sur-Oger, je sídlo rodinného vinařství Guy Charlemagne, jehož vína naše společnost na českém trhu úspěšně distribuuje. Proto jsme sem zavítali s našimi přáteli, kteří hlavní cuvées tohoto vinařství tak rádi vychutnávají.
Guy Charlemagne je typickým představitelem rodinných vinařství, srovnatelný s vinařstvím Forget-Brimont, které jsme navštívili v podoblasti Montagne de Reims první den našeho pobytu.
V této části šampaňského vinohradu, Côte des Blancs, se pěstuje výhradně bílá odrůda Chardonnay. Ta je vysázena i na 15ha vinohradu náležící vinařství, které nás přivítalo. Upřesněme, že vinohrady v lokalitě Mesnil-sur-Oger nesou označení nejvyšší kvality – Grands Crus. Jiný, pětihektarový vinohrad, kde dominuje odrůda Pinot Noir, leží jižněji, na Côte de Sézanne. Kompletuje celkovou vinohradnickou rozlohu vinařství Guy Charlemagne, která je v rodinném vlastnictví již od roku 1892. Ročně se zde vyprodukuje průměrně 130 tisíc lahví skvělého šampaňského, v sedmi originálních cuvées.
Během návštěvy jsme si prohlédli sklep, kde klidné víno nejvzácnějšího cuvée vyzrává v barriques, dříve než proběhne jeho druhotná fermentace v lahvích.
S požitkem jsme vychutnali ročník 2004, který vyzrával 6 dlouhých let. Jeho jedinečný, komplexní a tolik svůdný výraz byl vrcholem naší ochutnávky v průběhu které jsme ocenili svěžest bujarého základního cuvée brut, i pikantnost svůdného vína růžového.
Vína, který jsme s požitkem gurmetů vychutnali, dokonale podtrhly devizu vinařství Guy Charlemagne: „Qualité est ma verité“ – mým základním pravidlem je kvalita .
V duchu jsme si všichni tuto zásadu doplnili o adjektiva jako svůdnost, harmonie, elegance... charakterizující výrazy vín z produkce tohoto rodinného vinařství.
Jak jinak jsme mohli ukončit tak báječný den, než v restauraci. „Le Foch“ která se nachází na remešském bulváru nesoucí jméno slavného maršála.
Vychutnávali jsme delikátní pokrmy a snoubili je v lahodných akordech s víny klidnými i šampaňskými. Hlavní chod, máslově sametové jehněčí, následovalo po opulentním předkrmu tygřích krevet. Vykládali jsme si o jejich podmanivém aromatickém a chuťovém výrazu ještě druhý den.
V kraji vín šumivých, omamujících smysly a vyvolávajících jedinečné senzorické požitky to byl již den závěrečný.