Quatuor Tourelles de Longueville 2015, 2016, 2017, 2018 Pauillac - dřevěný box

Apelace: Pauillac A.O.C.

Cuvée: Druhé víno z produkce Château Pichon Longueville Baron

Vinohrad, jeho terroir a odrůdy:

73ha vinohradu viničního zámku Pichon Baron, se rozkládá na půdách čtvrtohorních štěrků, té nejvyšší kvality a na podloží tvořeném tvrdými písky, promíchané s hlínou, a obsahujíc oxid železitý. Tato unikátní půda, chudá na nutritivní elementy a excesy vody, živí velice šetrně viniční keře jednotlivých odrůd, jejichž průměrný věk je 35 let.

30ha vinohradu, v blízkém sousedství Château Latour, jsou historicky nejhodnotnější. Zde se nacházejí nejkvalitnější parcely osázené Cabernetem Sauvignon, jehož hrozny jsou podstatou štědrosti, komplexity a statnosti vzácného vína. Severněji, v sektoru nazývaném Sainte- Anne, kde jsou štěrky promíchané s pískem, dominuje odrůda Merlot, jejíž hrozny se z velké většiny používají k výrobě cru Tourelles de Longueville.

Odrůdy pěstované na celé rozloze vinohradu tvoří z 65% Cabernet Sauvignon, 30% Merlot, 3% Cabernet Franc a z 2% Petit Verdot. Odrůdová skladba každého ročníku vína je specifická.

Výsadba na hektar je 9 000 jedinců a výnosy na každé parcele jsou limitované podle stáří jednotlivých keřů a odrůd.

Výrobní a školící postupy: Po dobu 3-4 týdnů jsou hrozny – rozdělené do jednotlivých kádí podle odrůd a parcel –macerované v kontaktu s kvasícím moštem, a to i po dokončení alkoholové fermentace. To umožňuje dokonalé vyluhování aromatických substancí, barviva a taninů.

Po následném průběhu a dokončení jablečně mléčné fermentace, jsou jednotlivá vína z kádí scelena do finálního cuvée, které je školeno v barriques po dobu 18 – 20 měsíců. Doba školení a výběr barriques podle jejich stáří, je specifické pro každý nový ročník.

HISTORIE CHATEAU PICHON LONGUEVILLE

Až do roku 1850 byla v obci Pauillac jen jedna usedlost - Pichon-Longueville. Baron Joseph de Pichon Longueville rozdělil usedlosti mezi své dva syny a tři dcery podle jednoduché matematiky. Poldíl, jejž zdědili oba synové, činil dvě pětiny celkového majetku, tedy zhruba plochu dnešních vinic Pichon-Longueville. po více než století se zde vyrábělo víno, jež plně dostávalo poctivě zaslouženému zařazení do kategorie deuxieme cru.

Nicméně o více než sto let později začal Pichon-Longueville prohrávat v závodě se svou ,,konkurenční sestrou'' Pichon-Longueville Comtesse de Lalande. Počátkem osmdesátých let minulého století se už mocná loď zmítala v proudu a zoufale potřebovala někoho, kdo by jí opravil trup a vůbec jí dal od přídě po záď do pořádku. Jinými slovy usedlost potřebovala investora, který by byl ochoten oživit její uvadající nádheru.

Situaci zachránila skupina AXA a Chateau Pichon-Longueville se stalo vlajkovou lodí flotily této pojišťovací společnosti, plující v kurzu stanoveném Jean Michelem Cazesem. Veškeré změny ve vedení vinařství se nevyhnutelně projevují na pozemcích i budovách. Nadešel čas, aby se usedlost Pichon-Longueville postavila znovu na start a pustila se do boje, přitom však bylo třeba zachovat poklady zděděné z minulosti.

Roku 1986 byly vybrány plány na rekonstrukci vinařství, jež vzešly z architektonické soutěže, na niž dohlíželo Národní centrum Georgese Pompidoua, které tehdy zastupoval Jean Dethier. Vítězný projekt byl působivý i prostý zároveň. Spojoval v sobě architektonickou smělost s hlubokým respektem k historickému odkazu. Chateau bylo zrenovováno, jinak však zůstalo v podstatě beze změny. Nikdo nechtěl přebrušovat tento stylový drahokam, jenž byl nyní vybaven ultramoderním zařízením, které jej mělo jen vylepšit, nikoli však zastínit.

Výsledkem je částečně zapuštěný horizontální vzorec zdí se sbíhavými liniemi perspektivy, inspirovaný starověkým Egyptem, a ornamentální bazénky hodné představení Mozartovy Kouzelné flétny. To všechno má přitom sloužit jako ideální prostředí pro znovuzrozené chateau. Zdi, postavené ve stylu raných egyptských hrobek, jsou chytře využity tak, aby zakrývaly vchody a východy, skladovací prostory a samozřejmě i kruhovou kvasírnu s řadou sloupů - lichotivá imitace stejné instalace na Mouton Rothschild, ale také široké řešení jistých technických problémů.

Divoké nadšení příznivců tohoto impozantního řešení je téměř stejné jako zuřivá kritika jeho odpůrců - to však nic neznamená. Největší výhodou projektu je ohleduplnost, s níž autoři, Francouz Jean de Gastines a Američan Patrick Dollon, vše začlenili do původního areálu. Jejich pojetí je v dokonalém souladu s filozofií současného generálního ředitele usedlosti Christiana Seelyho. Jakožto přemýšlivý a soudný člověk je si plně vědom skutečnosti, že je pouze dočasným strážcem dědictví, "které existovalo dávno před námi a bude existovat ještě dlouho po tom, co už tu nebudeme'' a přijímá fakt, že v porovnání se skutečným hrdinou příběhu, a sice s půdou, hraje jen vedlejší roli.

Jak Seely neúnavně opakuje : ,,Naším úkolem je pomáhat půdě, aby se mohla vyjádřit tak plně, jak je toho schopna, a chránit ji před poškozením.'' Tato etika úcty je na usedlosti velmi dobře patrná všude a ve všem. Úcta k prostředí, úcta k půdě a k jejím plodům, úcta k přirozenému rytmu času. Vinařství Pichon-Longueville získalo jako první usedlost v regionu osvědčení kvality ISO 14001. Toto ocenění zde nepřičítají ani tak tvrdé práci a disciplíně, jako spíše pozorné péči, kterou bez ustání věnují svým vinicím, jež milují, opečovávají a hýčkají.