Lacoste Borie 2019, Pauillac

Apelace: Pauillac A.O.C.

Specifikace: Druhé víno z produkce usedlosti Château Grand-Puy-Lacoste  5e Cru Classé v klasifikaci z roku 1855

Pečlivě přebrané hrozny jsou macerovány po dobu 3 týdnů v ocelových kádích, kde jsou postupně i vykvašené. Školení probíhá po dobu čtrnácti měsíců v ročních dubových barriques.

Vinohrad, o rozloze 58ha, se rozkládá kolem zámecké budovy. Je, uprostřed celkové rozlohy, charakteristický terénní vyvýšeninou, které se v minulosti nazývala Puy.

Půdní skladbu vinohradu tvoří hlavně hluboké nánosové štěrky, z období čtvrtohor. Odrůdovou výsadbu tvoří 75% Cabernet Sauvignon, 20% Merlot a 5% Cabernet Franc. Průměrné stáří viničních keřů je 38 let a 10 000 keřů je vysázeno na jednom hektaru.

Ruční vinobraní následuje dvojnásobná selekce odtřapených hroznů na třídícím stole. Jemně namačkané hrozny jsou vyluhovány a fermentovány po dobu tří týdnů a víno je následovně školeno po dobu 16-18 měsíců (dle potřeby ročníku) v barriques z francouzského dubu, z 75% nových.

HISTORIE CHATEAU GRAND PUY LACOSTE: Kopeček, pahorek, kopec, sopečný kužel - toto jsou topografické termíny popisující nerovnosti zvedající se relativně ploché krajiny, která hraje tak důležitou roli při odvodnění vinic, a tedy zvyšuje hodnotu usedlosti.

Na Grand Puy Lacoste, severně od hlavní silnice spojující Pauillac se Saint Laurentem, se nejvyšší bod - sopečný kužel - zvedá do výše asi dvaceti metrů. Lacoste je jméno rodiny, která usedlost vlastnila od počátku osmnáctého až do konce devatenáctého století, kdy udeřila epidemie mšičky révokaza.
V letech 1932 až 1978 vlastnil usedlost Raymond Dupin, legendární postava médockého vinařství. Absolvent Polytechniky, bonviván a pán usedlosti ze staré školy Dupin byl prezidentem Médocké unie Cru Classé a epikurejcem v tom nejvznešenějším a nejfilozofičtějším smyslu slova.

Jakožto potomek celé řady právníků, kteří svou praxi provozovali v regionu Landes, viděl sám sebe spíše jako dirigenta orchestru, tedy vůdčího ducha. Pokud šlo o praktické záležitosti, ochotně svěřil správu své usedlosti ,,šafářům'', jak je nazýval. Pozvání k tabuli tohoto znalce se rovnalo oficiálnímu uznání členství v exkluzivním světě velkých chateau, a poskytlo také poučení - alespoň tak se to říká - o tom, jak elegantní a kultivovaný může hédonismus být.

Stárnoucí Dupin byl zjevně léta posedlý problémem, kde za sebe najít vhodnou náhradu. Tento nesnadný problém vyřešil nakonec tak, že se rozhodl předat žezlo Jean Eugénu Boriemu a jeho synu Francois Xavierovi, dvěma mužům, kteří dostatečně prokázali své schopnosti - zejména na usedlosti Ducru Beaucaillou. Potřebných dohod bylo dosaženo během dvou památných rodinných obědů, které transakci uhladily cestu.

Následné události jen potvrdily, jak moudře se Dupin nakonec rozhodl: Borieovi se ze všech sil snažili, aby Chateau Grand Puy Lacoste vytěžilo maximální prospěch z konjunktury, k níž došlo v osmdesátých letech minulého století. V prvních letech následujícího desetiletí začalo zdejší skvělé víno znovu získávat zpět své výtečné postavení, které je nyní podle odborníků vyšší, než bylo při původní klasifikaci v roce 1855.

Léta ubíhala. Francois Xavier, který se svým otcem pracuje od roku 1978, začal v roce 2004 věnovat pozornost hlavně usedlosti Grand Puy Lacoste, přestože se staral i o ostatní vinařství v rámci rodinného vinařského podniku. S předvídavostí jemu vlastní se nejstarší ze sourozenců Borieových rozhodl předat otěže usedlosti v Saint Julienu svému mladšímu bratrovi a sestře, aby se mohl trvale věnovat je Grand Puy Lacoste. V tomto bezpečném přístavu, v jehož kapli jsou pravidelně křtěni všichni noví rodinní příslušníci, se vždy cítil jako doma. Bývalý správce zdejší usedlosti si připadá ,,šťastný jako blecha'', protože má pocit, jako by odtud nikdy neodešel. Samozřejmě ví, že se může plně spolehnout na celý tým, který je hluboce oddaný rodinné tradici.

V atmosféře takové podpory byla zahájena rozsáhlá modernizace výrobního zařízení. V rodině Borieových totiž nikdo nikdy nezapomíná, že klíčem ke všemu je stále víno - produkt, jenž lidského ducha spíše uvolňuje než omezuje. ,,Kromě jistých vyšších kvalit,'' vysvětluje následovník stařičkého absolventa Polytechniky, ,,se víno svým způsobem stává také jazykem. Univerzálním jazykem, stejně jako hudba nebo sport. Jsem skutečně šťastný, když vidím, že tomu moje děti rozumějí. Uvědomují si, že víno je tím nejprazvláštnějším způsobem komunikace - úžasnými dveřmi do celého světa.''