Chateau Ducru Beaucaillou 2020, Saint Julien

Apelace: Saint Julien A.O.C.

Klasifikace: 2e Cru Classé v klasifikaci z roku 1855

Ročník 2020 byl, tak jako pro ostatní zámky vinohradu Saint Julien, rokem specifickým. Přívětivé klimatické podmínky umožnily vinné révě rychlý vývoj. Vinohrad Ducru-Beaucaillou plísně a škůdci téměř ušetřili a hektarový výnos byl odpovídající. Hrozny dokonale vyzrály a byly bohaté jak na antokyany tak i na taniny.

Víno bylo školeno po dobu osmnácti měsíců v barriques 100% nových.

Na oslavu třístého výročí se Ducru-Beaucaillou převlékl do nového oděvu: lahev, koncipovaná jako jedinečné dílo sceluje, ve stejném estetickém pojetí, recipient a jeho obsah.

Průměrný věk viničních hlav je 35 let a jsou dokonale spřízněné s půdou čtvrtohorních štěrků, tvořících pozvolné terénní vlny, na hlubokých vrstvách vápencového podloží.

HISTORIE CHATEAU DUCRU BEAUCAILLOU : Zdejším oblíbeným slevem je ,,rovnováha''. V brožurách se samozřejmě píše o čistotě, důslednosti a nezměrném úsilí, to je však méně podstatné v porovnání s vrcholným chce se říci ,,neodmyslitelným'' napětím, jež vytváří dokonalou rovnováhu. Je samozřejmě pravda, že k dokonalosti svým způsobem přispívá sama poloha. Usedlost se nachází na půl cesty mezi vesnicí Beychevelle a řečištěm Girondy na štěrkové terase naplavené řekou, jež se zvedá nad okolní aluviální půdu. Zdejší šterk velmi prospívá révě, jež rodí dokonalé hrozny.

Terasa na jižním konci Saint Julienu s kouzelným výhledem na Girondu patří ke klenotům bordeauxského regionu. Nad zrádnými močály se modře třpytí odrazy vzdálené řeky, jež protéká za prastarými a vzácnými stromy a zabarvuje horizont úchvatnými odstíny, které spoluvytvářejí krásu všech krajin při ústí řek. Usedlost Ducru Beaucaillou dostala své jméno podle hladkých, nezvykle velkých a krásných oblázků (beaux cailloux), jimiž je zdejší vinice pověstná, a podle rodiny Ducruových, která je vlastnila počátkem 19.století.

Těm nejvíce čirým oblázkům říkají lidé z Périgordu ,,cestářovy kostky cukru''. ducru - infoDucruovi zakoupili usedlost v období direktoria, přestože nebyla proslulá ničím jiným než neúrodnou kamenitou půdou, a rozhodli se, že na ní založí vinici. Všichni jejich následovníci od té doby tvrdě pracovali, aby z hlubin zdejší nehostinné půdy získali ono velkolepé médocké víno, které si během let po zásluze vysloužit pověst ,,nejlahodnějšího ze všech bordeauxských vín''. Ani další majitelé usedlosti, slavní obchodníci s vínem Johnstonovi, nešetřili úsilím, a tak, jestliže je toto velké deuxiéme cru zároveň sladké i silné, korpulentní i bohaté, s obdivuhodnou strukturou a elegancí, je to hlavně díky jejich zkušenostem.

A nejen to, právě oni po sobě zanechali ony dvě hranaté viktoriánské věže, jež se tak vyjímají po stranách elegantního klasicustního průčelí zámku. Zajímavý kontrapunkt k těmto pozůstatkům, jež je zčásti ukryto v podzemí pod strmým travnatým svahem a které architekt Alain Triaud propojil se základy zámku.

Současný vlastník usedlosti Bruno Borie je pozoruhodný svým klidem a rozvahou, jež jsou u majitele čtvrté generace bezpochyby nezbytné. Je si velmi dobře vědom skutečnosti, že mu nikdo nic neodpustí, a neprotestuje proti tomu. Osobně je u kormidla jen krátkou dobu, je však pevně rozhodnutý přispět ke zdejší stavbě několika vlastními kameny - klidně, nerušeně a s vyrovnaností muže, který ví, že je pro nadcházející boje dobře vyzbrojen a připraven postavit se jim čelem.

Vtipné poznámky tohoto mistra umírněnosti v sobě mají cosi nepatrně britského. On sám obdivuje Angličany pro jejich schopnost přizpůsobit se všem dějinným zvratům a poněkud smutně prohlašuje : ,,Vynikající vína nechutnají nikde lépe než v nějakém klubu na londýnské Pall Mall.'' Svoji práci podřídil jedinému úkolu snaze, aby si jeho víno získalo a udrželo odpovídající místo v živoucím řetězci dokonalosti a tradice. ,,Rytmus přírody nás učí'' , říká , ,,a my v Médocu víme, jak pracovat pro užitek příští generace.

Já už se pomalu blížím k důchodu, stále však ještě cítím vzrušení, když vysazuji révu, které potrvá ještě dobrých deset nebo patnáct let, než ponese své šťavnaté plody.'' Bruno Borie a jeho tým pracují pro blaho budoucích generací a sami sebe vidí jako jakési ,,porodní báby'', které pomáhají na svět příslibu potenciálu, jemuž věří. ,,Vlastnosti hodnocené v roce 1855, '' tvrdí, ,,byly prostě jen potenciálem dokonalosti. Je na nás, abychom tento potenciál realizovali.'' To je rozhodně obdivuhodná filozofie, vyjadřující snahu dát ideálu za pomoci křehké rovnováhy konkrétní podobu.

Je pravda, že když sem přijdou lidé unavení nekonečným soupeřením a vzájemným napodobováním jednotlivých chateau, s úlevou si uvědomí, že skutečnou hodnotu často nalezneme spíše poblíž středu než na vrcholu a že dokonalosti, pokud vůbec existuje, lze dosáhnout jen prostřednictvím vyváženosti a umírněnosti což jsou nezbytné předpoklady harmonie.